:: www.HammerFall.net :: Oficiální stránka HammerFall
:: MagnusRosen.cjb.net :: Magnusova oficiální stránka
:: www.thrill.to :: Magnusova švédská stránka
:: Magnus.age.jp :: Magnusova japonská stránka
:: www.heptagon.se :: Vydavatel









Rozhovor přeložen z originálu na http://www.lordsofmetal.nl/

text: Eddy

překlad: Aneete

Fotky z Bassday jsou v galerii

Ahoj Magnusi. Je skvělé tě tu, na Evropském basovém dni potkat. Samozřejmě, pro mě, jako pro editora „Lords Of Metal“, je důležité, požádat tě o rozhovor. Úplně nejdřív…tvé jméno není na oficiálním rozpisu basového dnu. Kdo tě sem pozval a bylo to pozvání na poslední chvíli?

Požádali mě, abych přijel, ale zrovna jsem měl vystoupení ve Švédsku. Po pár týdnech mi změnili Švédské datum vystoupení, takže jsem měl na bass days volno. Když jsem to lidem v Německu řekl všechno už bylo hotové a vytisknuté!

Už hraješ na baskytaru velmi dlouho. Řekni mi, prosím, jak jsi se začal zajímat o tento nástroj, kdo tě na něj naučil a kdo tě k tomu, abys na ní vůbec začal hrát ovlivnil?

Bylo mi patnáct let, když jsem získal svou druhou basu! Prodal jsem svou malou motorku a získal tak peníze na novou kytaru. Tou dobou byla velmi populární skupina Kiss a já si myslel, že Gene Simmons vypadal perfektně. Když jsme se s přáteli rozhodli, že založíme kapelu, chtěl jsem hrát na basu, jako Gene. První rok jsem se zeptal několika baskytaristů v mém městě, jestli by mě mohli naučit nějaké basové techniky. Nikdy jsem neměl skutečný basový idol, ale myslím si, že tady je mnoho baskytaristů, kteří jsou opravdu skvělí. Já ale vždycky chtěl jít vlastní cestou. Zkusil jsem mnoho různých stylů, ale hard rock a heavy metal jsou styly, které nikdy nepřestanu milovat. Po dvaceti sedmi letech hraní, pořád hru na basovku miluju!

Měl jsi někdy důvody vidět Gene Simmona hrát živě, nebo, setkal jsi se s ním někdy?

Měl jsem možnost ho vidět, když Kiss hráli v Gothenburgu v roce 1976. Nemám ale rád styl, kterým se prezentují na podiu. Používali Hard Rock jako sex symbol pro dívky, ale opravdu umí hrát na basu. Ten koncert byl ale pěknej. A ano, jednou jsem ho potkal. Bylo to ve zkušebně v Los Angeles. To je vše. Nikdy jindy jsem neměl možnost s ním mluvit.

Kdybys měl možnost, sestavit svojí kapelu s jinými známými muzikanty, kdo by tam byl?

Kdyby to nebyli HammerFall, řekl bych: Anders Johansson na bicí, Yngvie Malmsteen na kytaru, Viggo z Pagans Mind taky na kytaru, Jens Johasson na klávesy a Jorn Lande zpěv.

Bylo by skvěllé, kdybys čtenářům řekl něco z historie kapel, kde jsi hrál před tím, než jsi se přidal K HammerFall? Ve kterých kapelách jsi hrát předtím a nahrál jsi s nimi nějaká alba?

Na mých oficiálních stránkách je můj kompletní hudební příběh. Ale hrál jsem v mnoha různých kapelách. Když jsem bydlel v Los Angeles, hrál jsem v Billionaires Boys Club s Jorge Fischerem (Accept), Andersem Johanssonem a s  Markem Boalsem. To byla perfektní skupina! Hrál jsem také v jedné velmi staré kapela, která se jmenovala Sputnik. Kytarista Bosse Wimberg byl idolem mladého Garryho Moora. Hrál hudbu z padesátých let, na motivy Elvise s Kung Sue a badrock, v začátku osumdesátých let. Moje první nahrávka byl singl pro shame-label v roce 1980, nebo tak někdy. Byl to Hard Rock. Když jsem měl kapelu, která se jmenovala Van Rosen, vydali jsme dokonce dva singly! To byl druh pop rocku. Hrál jsem s muzikanty, kteří hráli s Frankem Mariem, Yngviem, Ulim Jon Rothem, se Sweet a mnoha dalšími. V letech 1994-95 jsem hrál ve čtyřech kapelách ve francii. Vydali sme spoustu věcí a měli jsem spoustu koncertů. Hrál jsem s těmito kapelami téměř každý týden. Mohl bych pokračovat dál a dál, ale seznam kapel, kde jsem působil, by byl moc dlouhý, kdybych je měl všechny zmínit.

Viděl jsem tvé vystoupení na bass days. Líbila se mi tvá hudba a příběhy, které jsi o těch hudbách vyprávěl. Každá písnička se váže k nějaké části tvého života, který jsi převedl do hudby. Hrozně rád se dozvídám, jak se písničky rodí. Nejdříve vezmeš vzpomínku a převedeš ji do hudby, nebo si k písničce, kterou složíš přiřadíš nějaký zážitek?

No, nejdřív napíšu kousek a pak se nechám inspirovat,  vymyslím text. Často pochází z paměti, vizí, nebo snů. Hudba přichází zemně, stejně, jako název písně. Je to, jako kdybych skládal pocity, takže se snažím někde uvnitř najít i název. Když je vytvořený název, je hotové všechno.

Jedna písnička, která se dotkala úplně všech, byla písnička, kterou jsi hrál pro svého otce v nemocnici. Můžeš prosím, ten příběh říct čtenářům, kteří nebyli na bass days?

Jméno této písničky je „Gate to Heavem“ (brána do nebe). Hrál jsem ji pro svého otce v kostele, když byl na své cestě k nebeské bráně. Když byl v nemocnici, přišel jsem tam a zeptal se lékařů, jestli by bylo možné přinést si basu ke svému otci a hrát pro něj. Řekli, že to je zvláštní, ale souhlasili! Můj otec měl rád, když jsem hrál na basu, takže jsem se rozhodl, že pro něj budu hrát v nemocnici, když umíral. Bylo to velmi příjemné a klidné. Doufám, že si mě tak bude otec navždy pamatovat.

Jiná písnička, kterou jsi hrál, ti bude navždy připomínat cestu, kterou jsi podnikl po státech se svými přáteli. Co si myslíš o této zemi, jako o cíli pro dovolenou?

No, je to velká země mnoha tváří! Tenkrát jsem si se svým přítelem zamluvim let na Floridu. To bylo myslím v roce 1987. Koupili jsem si Van a řídili do Californie. Bylo to velmi zajímavé a pořád bylo co dělat. Po několika měsících se můj přítel vrátil zpět domů, do Švédska. Já jsem se rozhodl zůstat ještě několik měsíců v Los Angeles. Bylo tady tolik věcí, které člověk mohl vidět, tak jsem se rozhodl, že když se na to cítím, tak pudu a všechny je prozkoumám. Po několika měsících ve státech, byl čas jít zase dál. Zamluvil jsem si let na Hawai, Fiji, Nový Zéland, Austrálie a do Thajska. Ale to je zase jiný příběh…

Když jsem si koupil tvoje CD „Imagine A Place“, zaujal mě obrázek na obalu. Řekl jsi my, že ho malovala tvoje matka. Na tom obrázku jsi ty, hrající na basu. Měla někdy tvoje matka výstavu svých obrázků?

Ano! Ullabritt Rosén, moje matka, měla výstavy ve Švédsku! Maluje olejem. Je to velmi zajímavé, mluvit o umění a o způsobu, kterým pracujeme. Ona maluje olejem a já tóny.

Vedle tvého kolegy z HammerFall, Anderse Johanssona, spolupracuje na tvém albu muzikantka, jménem Biggi Vinkeloe. Mohl by jsi nám o ní něco říct?

Ona je svobodný jazzový hudebník! Můžete si o ní něco přečíst v Jazzovém lexikonu. Bydlí ve Švédsku a hraje v Evropě a v Severní Americe. Je to velmi dobrá muzikantka se silnými emocemi. Cestovala několik let po Evropě a po státech. Nahráli jsem společně album „Imagine a Place“ a „Reminiscence“ a měli jsem společné malé turné po Americe, Skandinávii a v ostatní Evropě.

Na tomto albu hrál i Anders. Byly tady zprávy o tom, že bude hrát ve Stratovarius. Co je na tom pravdy a jak přišel na svět?

Nevím! Pro mě to vypadá jako vtip! Jestli chceš znát pravdu, zeptej se, prosím Anderse.¨

Když se dívám na DVD HammerFall, hodně se směji všem těm bláznivým věcem, které Anders dělá.  Možná by se mohl nazývat šaškem kapely. Povyprávíš, mi prosím, nějaký humorný příběh, který se s ním stal a který si stále pamatuješ?

Anders je velmi inteligentní člověk, ale hrozně rád baví lidi. Moje nejlepší vzpomínka je, když jsme spolu o samotě hovořili o životě a vizích. On je taky velmi vážný člověk, ne jenom klaun, jak jsi řekl.

Je tu mnoho humorných příhod. Jednou hrál v Itálii úplně nahý. To si myslím, bylo velmi humorné. Můžu ti o něm vyprávět historky donekonečna.

Je skvělé, učit se něco o tobě. O muži za divokou Heavy Metalovou image. Opravdu jsem byl osloven tvým pocitem charity a způsobem, kterým jsi dokázal obrátit štěstí toho, že jsi známý hudebník v pozitivní pomoc lidem, kteří v životě takové štěstí neměli. Co tě přivedlo k tomu, abys uspořádal charitativní turné po jižní Americe?

Prostě to na mně přišlo, stejně jako všechny věci kolem mě. Když jsme byli na turné po Jižní Americe s HammerFall, pomohl jsem jedné ženě zaplatit školu. Vzal jsem všechny peníze, které jsem si na tom turné vydělal a zaplatil tak její školu. Bylo skvělé jí pomoci. Pár let ji znám a vím, že tuto pomoc potřebovala. Měl jsem s toho dobrý pocit a tak jsem se rozhodl uspořádat třetí basové turné po Jižní Americe pro chudé lidi bez domova. Bylo to velmi zajímavé. Navštívil jsem vavelly (chudé části města) a potkal jsem se s lidmi, kteří zde žili. Byli velmi příjemní a kamarádští. Dalo mi to do života hodně, vidět, jak to chodí jinde na světě. Dalo mi to skutečný obrázek o životě na světě. Takže to bylo moje potěšení.

Když jsi jel do Jižní Amerky a všechny zisky jsi dal chudým dětem, platil jsi také všechny náklady ze své vlastní kapsy. Někde jsem četl, že jsi se pokoušel najít nějakou firmu, která by tě sponzorovala, ale žádnou jsi nenašel. Co sis myslel, když jsi nemohl najít ani jednu firmu, kterou to zajímá?

Jedna malá firma ve Švédsku, která se jmenuje „Colour Partner“ mi pomohla zaplatit část letenky. Ale zbytek jsem musel zaplatit ze svého. Myslel jsem, že nebude těžké najít firmu, které mi pomůže, ale nebyla to pravda. Takže jsem se rozhodl, že to pude z mého. Měl jsem čas a věděl jsem, že to bude potěšení.

Na tvých stránkách jsem viděl krásný film, ve kterém rozdáváš červené tašky dětem v této Severoamerické vesnici. Můžeš mi říct, co v nich bylo?

Bylo to jídlo, jako rýže a několik dalších věcí.

Mohu se představit, že jsi na své cestě viděl mnoho smutných scén.  Už jsi napsal píseň o věcech, které jsi zde viděl?

Ano, na jedné pracuji. Bude to rychlej, energickej kousek.

Bylo by skvělé, kdybys měl na tomto místě možnost říct ještě něco o tvé charitativní túře a zasvětit čtenáře do problémů, o kterých jsi mluvil.

Tenhle svět, je jako ráj a peklo na tom samém místě. Je jenom na tobě, rozhodnout se, co chceš vidět, nebo dělat. Myslím, že je velmi zajímavé zjistit, co mohu udělat a to, co dělám mě naplňuje mysl i srdce. Myslím si, že lidé nepotřebují jenom velké věci. Je velmi dobré ukázat respekt k jiným lidem, kteří mají těžký život. Proč se snažíme všechny tyhle lidi smést dolů, pod koberec? Mnohem víc to ukáže, kdo jsme a možná to, že tyto lidi nerespektujeme a zametáme je pod koberec, je jedním z důvodů k tomuto problému. Je velmi důležité nad tím přemýšlet. Pomáhejte. Dá vám to úžasný pocit. Zkuste to a uvidíte!

Tak jo. Teď zase něco úplně jiného. Samozřejmě, tvůj hlavní zájem jsou teď HammerFallové. Četl jsem, že nové album je už skoro hotové. Co můžeme očekávat od nového alba a co nám o něm teď můžeš povědět?

Myslím, že to je nejlepší album, které jsme kdy nahráli. Bouřlivější a tvrdší, ale pořád je to HammerFall. Sigle bude vydán v únoru a album sedmého března.

Kde jste ho nahrávali a jak dlouho vám to trvalo?

Začali jsme nahrávat letos v Srpnu v Dánsku. HammerFall na tomto albu pracovali myslím šest nebo sedum týdnů, já byl ve studiu jen na pár dní, nahrát basu.

Plánujete turné,  na podporu alba, a pokud ano, bude to světové turné?

Světové turné začne myslím na konci Března. Teď vytváříme větší show, větší podium a nové oblečení. Rok 2005 bude dobrý metalový rok.

Musí to být úžasný pocit, být v kapele, která je tak známá a má tolik koncertů před tolika lidmi,  kteří milují vaši hudbu. Jsi stále ještě nervózní, než jdeš na podium a o čem přemýšlíš, když se podíváš na všechny ty lidi, kteří vás opěvují?

Ano, je to skvělý pocit a ne, nejsem nervózní. Bez fanoušků by jsme nebyli nic! Takže se snažíme hrát s co největším respektem, pro naše fanoušky.

Jaká je tvoje nejoblíbenější skladba HammerFall?

Mám je rád všechny. Nemyslím si, že by jsme měli nějaké špatné písničky!

Chodíš se stále ještě dívat na koncerty dnešních kapel a jestli ano, jaké kapely jsi teď viděl?

Když jsem měl basové vystoupení v Anglii před pár týdny, hráli tam Deep Purple! Takže to byl koncert, který jsem viděl naposledy.

A které kapely v poslední době posloucháš?

Deep Purple! Doma ale většinou poslouchám rádio. Hraju hrozně moc a tak potřebuju něco jiného, co mě může inspirovat. Ne pořád jen to samé.

HammerFall měli mnoho turné, jako hosté i jako Headlineři. Které turné a kterou kapelu, které jste dělali předskokana, ti přišla nejzajímavější a na kterou máš nejlepší vzpomínky?

Mám rád všechny kapely, se kterými jsme cestovali. Je to vždy dobré. Snažíme se, aby nám s kapelou, se kterou cestujeme bylo dobře.

Když jsem se díval na DVD HammerFall, viděl jsem prohlídku autobusu, ve kterém cestujete.Nejsi někdy unavený, když musíš cestovat tak blízko všech lidí (Asi nemáte moc soukromí, za těchto okolností) a nestýská se ti někdy po domově, když cestujete tak dlouho?

No, všichni se na to snažíme psychicky připravit před turné! Je velmi důležité zkusit trávit čas společně. Ano, jsme velmi blízko sebe, ale je to jenom na nějaký čas. Myslím, že se spolu máme dobře. Máme k sobě respekt a víme, že všichni lidé jsou rozdílní, takže je velmi důležité NIKDY neříkat ostatním, co by měli říkat, nebo si myslet. Dělej si vlastní věci a nech ostatní, ať si dělají své.

Dělal jsem článek o tom, co si muzikanti myslí a ilegálním kopírování a stahování jejich hudby.  Můžeš mi říct, co si o tom myslíš ty?

Myslím si, že je v pořádku stahovat hudbu, když jsi mladý, chudý, nebo student. Ale kdyby to dělali všichni, žádná kapela by pak neexistovala. Žádné kapely by nevydávali alba a nedělali velké turné. Takže si myslím, že lidé jsou sami zodpovědní zato, jestli to budou nebo nebudou dělat.

Takže, spějeme ke konci tohoto zajímavého rozhovoru. Chtěl bych ho ukončit několika slovy a ty mi řekneš své pocity, k těmto slovům a jménům…

 

Joacim Cans Dobrej showman

Oscar Dronjak Miluje Heavy Metal

Stefan Elgreen Teď je z něj pilot! Vidím ho, jak létá po modré obloze

Anders Johansson Chytrý a veselý člověk

HammerFall show

Basovka můj život

Hudba inspierace

Láska největší věc na světě

Peníze Potřebujeme je

Sláva Pokud ti nestopne do hlavy, je to skvělé!

Ostatní koníčky Popíjení kávy s přáteli

Magnus Rosén (směje se) Muž, kterého zajímá život